Rozhovor s El País Spain

17. srpna 2013 v 23:48 | Ajjinka |  Rozhovory
"Nejsem schopný vidět publikum jako takové. V mých očích jsou to všichni jedinci a v hlavě se snažím mít rozhovor s každým z nich. Je to nemožné." Omlouvá se, když sedí na gauči v Beverly Hills Hotel. Nerad mluví o svém soukromém životě, nebo o jeho dřívějším modelingu. Jeho cíl: vybudovat solidní kariéru a nechat za sebou masový fenomén. "Kdybych mohl jezdit do Cannes každý rok, byl bych v pohodě s nižším příjmem. Byl bych rád, kdyby si všechny mé filmy tímhle festivalem prošly." Ujišťuje nás. A je vážný. Jeho první kousky po Twilight sáze byly Water for Elephants (2011) a Bel Ami (2012), ale nezachránili ho z toho začarovaného kruhu. Každopádně Cosmopolis (2012) Davida Cronenberga to udělal. "Nebylo to jako nic, co jsem kdy předtím dělal, to jsem zbožňoval." Přiznává. To, co přijde, je ještě lepší. Mission: Blacklist (Jasper Granslandt), The Rover (David Michod), Queen of the Desert (W. Herzog) a Maps to the Stars, další Cronenbergův film. "Je to víc přístupné než Cosmopolis, ale ne tak moc jako A History of Volence (další Cronenbergův film z roku 2005). Scénář je temný. Přijde mi vtipný, ale musíte mít velmi speciální smysl pro humor, abyste to viděli tímhle způsobem, není to komedie."

imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

Jeden z tvých připravovaných filmů je Queen of the Dessert od Wernera Herzoga. Zajímáš se pouze o auteurskou tvorbu filmů? (auteur - film, ve kterém režisér má velký podíl na scénáři, případně napsal scénář celý sám)
Rob: Chci pracovat s génii. Snažím se znovu vytvořit svůj seznam oblíbených filmů, který jsem měl v sedmnácti. Potkal jsem Wernera, bavili jsme se, o dva týdny později mi nabídl roli Lawrence z Arábie. Začínáme natáčet koncem tohoto roku.


V roce 2013 moc tvých filmů premiéru nemělo. Ale role pro tebe přímo prší. Pro The Rover, moderní western, jsi strávil dva měsíce v australském městě pokrytém prachem, upocený a obklopený mouchami. To není moc povzbudivé prostředí.
Rob: Točili jsme v poušti. Moje postava si vylámala zuby, krvácela, byla zablácená. Na place se nikdo nesnažil vypadat sexy, byl to pravý opak Twilight. Nikdy bych nebyl na place bez trička, protože jsem rozpačitý, ale v tomhle případě jsem ho měl na sobě málokdy.

To je pokrok…
Rob: Jo! Odteď už nikdy žádné nenosím!

Fanoušci musí být smutní, když máš teď ostřihané vlasy.
Rob: Byly charakteristickým symbolem, ale měl jsem je především z lenosti. Nechodil jsem k holiči, protože jsem nechtěl platit za ostřihání. Upravil jsem si jen, jen když jsem musel natáčet.

Takže se o sebe nestaráš?
Rob: Měl bych se starat víc. Zrovna včera jsem přemýšlel na vráskama a šedinama.
Neskrývá je, Pattinson se snaží vypadat míň hezky. V tomhle je jako Brad Pitt. A pro Nan Goldin, fotografku kampaně Dior Homme, je to perfektní. Umělkyně, známá především pro fotografováním temnějších stránek života, zdůrazňuje jeho asymetrické rysy a dělá ho tak starším.

Včera, na tiskové konferenci, jsi přiznal, že se cítíš dospělý. V jakém směru?
Rob: Tenhle pocit začal osm měsíců zpátky, když jsem oslavil 27 (Poznámka překladatele: Osm? Ať počítám, jak počítám, od května mi vychází 3 měsíce, ale whatever! :D). Dělal jsem dospělá rozhodnutí už pár let. Požádal bych své rodiče o radu, ale oni nevěděli, co mi na to říct. Teď už se cítím pohodlněji, naštěstí.

Hrál jsi Edwarda Cullena v pěti filmech, dost dlouho na nějakou náklonnost. Bylo těžké říct sbohem upírovi a stabilitě, kterou sága zajišťovala?
Rob: Nemohl jsem natáčet další. Pokaždé to bylo těžší a pořád jsem si připadal, že se opakuju.

Jak se vyrovnáváš s předsudkem? Když jsi dělal filmy pro teenagery, zaškatulkovalo tě to, lidi si myslí, že jsi míň chytrý.
Rob: Herci, kteří si vybudují kariéru i po nějaké sáze, jsou ve skutečnosti chytří. Projekt jako Twilight to dokazuje: není to jen o tom pořád pracovat, ale také o tom neztratit vlastní hlavu. Edward byl mladý, chodil na střední. Lidé si mysleli, že já taky, ale doopravdy mi bylo 21.

Nerad mluvíš o svém soukromém životě. Ale jsi teenagerský fenomén, reprezentuješ světovou značku. Jak se vyrovnáváš s popularitou?
Rob: Život jsou rozhodnutí. Vybral jsem si tuhle práci a ve stejný okamžik jsem se rozhodl nemíchat svůj osobní a profesní život. To mi zakazuje posedlost: Před médii a veřejnosti nepředstírám, že mě opravdu znají. Kdyby jo, bylo by to šílený.

Nepoužíváš pleťové vody. Ale rád nakupuješ a vytváříš styly, vytvořil jsi ten Edwardův v Twilight.
Rob: Natáčení bylo v Kanadě a mělo se začít během dvou týdnů, neměl jsem co dělat, takže jsem šel nakupovat. Ale neměl jsem žádné peníze. Poslal jsem studiu obrázky s oblečením, které jsem chtěl, s texty jako "Myslím si, že by Edward nosil tyhle džíny." Hodně oblečení se chytlo a studio ho ode mě odkoupilo!

V reklamě Dior tvůj styl připomíná ten Jean-Paul Belmondův a Steve McQueenův. Líbí se ti to?
Rob: Jsem velmi praktický, jdu do běžného oblečení, které můžete nosit přes týden. Reklama na vůni svádí k dokonalosti, snažili jsme se to udělat esteticky. Pro natáčení jsme měli mnoho možností, ale já měl sklon nosit pořád tu samou věc. A porušil jsem kódy: Měl jsem pod košilí tričko. Přišlo mi to takové z padesátých let, velmi mužné. Jenže ve Francii je to pravý opak elegance.

Jistě se to stane trendem. Jsou tohle tvá oblíbená léta? Padesátá a šedesátá léta?
Rob: Jo. Opravdu se mi líbí jejich praktický duch. Hodně obleků vypadalo jako uniformy. Nejsem zastáncem všednosti.

Jednou jsi řekl, že bys s dívkou radši strávil deset let než deset minut.
Rob: Pořád si myslím to samé, ale záleží s kým.

Byl jsi do reklamy Dior velmi zapojený. Kdybys režíroval nebo produkoval film, jaký žánr by to byl?
Rob: Moje představa sebe režiséra je hodně jiná: Sním o natáčení velkorozpočtového filmu. Science fiction filmu.

A tvůj oblíbený film v tomhle žánru?
Rob: Blade Runner a Star Wars. Miluju science fiction, miluju, jak tím vytvoříte vesmíry. Když jste dítě a sledujete The Empire Strikes Back, ztotožníte se s postavami, věříte, že jste jedním z nich, i když už je film dokončený. Je to fascinující. Já, například, pořád chci postavičky Star Wars. Kdyby mi někdo dal k narozeninám světelný meč, byl bych nadšený.

Teď, když tě vidím v čepici, si myslím, že jsi měl ve škole raperskou skupinu.
Rob: (směje se) Jo. Chodil jsem na soukromou školu a já a mí kamarádi jsme hráli každý den. Byl jsem posedlý, psal jsem raperské songy při hodině. Od patnácti do sedmnácti jsem to bral velmi vážně. Pořád se mi to líbí, rád bych nahrál album.

Hodně tvých filmů je podle knižní předlohy, máš rád literaturu?
Rob: Dřív jsem četl hodně. Ale už se hůř soustředím. Moji oblíbenci jsou ruští spisovatelé a temné příběhy, ve kterých není naděje.

Takže jsi nostalgický nebo pesimistický?

Rob: Ne. Nevím, proč mám rád tyhle typy příběhů. Ale je to tak. Nedávno jsem znovu četl Dublineses od Jamese Joyce. Knížku Painful Cave, můj nejoblíbenější příběh, jsem dal kamarádovi. Říkal, že to byla ta nejdepresivnější věc, kterou kdy četl. Zbožňuju to. V těchhle příbězích je něco, co mi dovoluje spojit se sám se sebou a to mě dělá šťastným.

Za překlad do angličtiny patří velký dík RobPattinson :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marcelle Marcelle | 18. srpna 2013 v 9:27 | Reagovat

Kam bude ty meče teď všechny dávat? :-D

2 Zuzka Zuzka | Web | 20. srpna 2013 v 10:43 | Reagovat

Waw, Robert a rap? Světelné meče? Takového ho ještě neznám;-) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama