Rozhovor s Marie Claire Russia

19. září 2013 v 19:17 | Ajjinka |  Rozhovory
Los Angeles? Třicet minut s Robertem Pattinsonem? Ano, prosím! Sotva jsem položila sluchátko a už mi celá redakční skupina radila, na co se ho mám zeptat, jak získat jeho autogram nebo ještě líp, jak si s ním pořídit fotku, se kterou bych se později mohla chlubit. Ale takhle to nechodí. Při přípravě k rozhovoru jsem si musela znovu zhlédnout všechny filmy téhle mladé hvězdy, která se snaží mít téměř perfektní biografii.

Narodil se na předměstí Londýna, jeho matka pracovala pro modelingovou agenturu, jeho otec prodával veterány. On i jeho sestry chodili do školy, kde ho jednoho dne začalo zajímat divadlo. Nevinný koníček z něj později udělal herce. Ale nebyly to divadelní hry, které Robertovi zařídily slávu, byly to jeho filmové role. Představil nového hrdinu - inteligentního, s kultivovaným chováním a neurčitou britskou romantikou -, který je pravým opakem hrubé fyzické síly a brutality.

imagebam.com imagebam.com imagebam.com imagebam.com

To je přesně to, co jsem potřebovala - rozhovor s pohledným intelektuálem. "Omlouvám se, mám trochu zpoždění, ale musel jsem si dát malou sváču. V hotelích si vždycky objednávám to samý, caesar salát a club sandwich. Takový hotelový jídlo…" dodává se svým oslňujícím úsměvem, když si není jistý, jestli mi má potřást rukou, nebo ne (pro Angličana strašné dilema, pokud bych byla feministka, měl by mi jí potřást, ale kdybych byla staromódní, nelíbilo by se mi to. A nemá nejmenší tušení, jak tyhle věci děláme my v Rusku). Během rozhovoru se usmívá a hodně se směje.



Den zpátky na tiskové konferenci Dior byl oblečený v elegantním obleku s černým rolákem a vypadal naprosto seriózně, což mu ale nezabránilo v tom, aby vtipkoval s režisérem reklamy Romainem Gavrasem. Dnes je oblečený víc obyčejně - džíny, bílé tričko, šedý svetr a baseballová čepice. "Ano, to, co teď vidíte, je můj styl. Cítím se pohodlně a svobodně, a svobody si opravdu cením," odpovídá na mou otázku o oblékání. "Teď mám pořád co dělat - hledám si nový dům a stalo se to pro mě opravdovou vášní. Na internetu se koukám po různých nabídkách, jezdím z jednoho nabízeného domu k druhému. To je taky důvod, proč jsem zvolil to nejběžnější a nejbezpečnější oblečení.

Miluju rána, teda ne všechna… jsou fajn, když nemusím nikam spěchat, když slunce svítí a já můžu jen tak ležet a přemýšlet o tom, co budu ten den dělat, vymýšlet plány… Všechno ten den teprve začíná… Taky nikdy necvičím! Sport po ránu mě nebaví. Ale takovej box na večer nebo odpoledne, to už je něco jinýho. Trochu boxuju a chci se toho držet, pokud na to budu mít dostatek času."

Myslím, že je workoholik. Naše konverzace se pomalu mění na filmové téma… Natáčení pro Davida Cronenberga, budoucí plány,… "Neměl jsem to, čemu se říká "prázdniny", sedm let. Někdy by bylo hezké zapomenout na realitu, ale upřímně, necítím se nějak unavený. Ušel jsem dlouhou cestu od druhořadé role v Ring of the Nibelungs, přes Twilight až ke Cronenbergovu Cosmopolisu. Do filmů Water for Elephants a Bel Ami jsem vložil hodně úsilí.

Jakmile se vezete, máte touhu se posouvat dál, zkoušet nové věci… Rozhodně s tím nechci skončit. Měl jsem štěstí, protože to, co dělám, se jen těžko liší od odpočinku. Takže byste toho štěstí měli spíš využít, než počítat, kolik dní jste nakonec pracovali. Nechci tohle všechno ztratit.

Ptáte se mě, co mě žene dál? Strach mě ráno nutí vstávat a říká mi "zlepši se, nepřestávej, tohle bys měl zkusit". Když žijete tímhle způsobem, nové možnosti se k vám dostávají pořád.

Přesně tak to bylo s parfémy Christiana Diora - pro mě se spolupráce s touhle legendární značkou stala úplně novou etapou. Je to jako dosáhnout nového levelu. Na jednu stranu chápete, jakou do vás vkládají důvěru, ale na druhou stranu chcete přinést něco vlastního do tohoto "do posledního detailu dokonalého" příběhu. Postava Dior Homme** je opravdová, je opravdovým pánem svého života, tvoří trendy, diktuje si vlastní podmínky. V mém věku je to docela nový (i když potěšující) pocit. Ale mám hodně energie a jsem připravený se o ni podělit. Jsem připravený žít tisíc životů*: jedna image dnes, druhá zítra. O parfémech nevím nic, ale tahle vůně se mi líbí."

Chvílemi se mi zadaří mluvit s ním o osobních věcech (no, téměř osobních). Robert mluví otevřeně a velmi zapáleně, zkušeně se vyhýbá citlivým tématům, a když je to možné, nezachází do detailů. Během těchto třiceti minut se usmívá a na mé otázky reaguje červenáním. Jsem překvapená, že se muž, který se červená, může stát hercem. Má úplně jinou povahu - není hrubý, neslušný, nesnaží se mě přesvědčit o svém šarmu. Ani strniště z něj nedělá tvrďáka. Zároveň je nemožné uniknout jeho neuvěřitelnému kouzlu. Vyzařuje z něj mužská jemnost, touha po pochopení, teplo a kultivovanost.

"Jako malej jsem chtěl být jako můj táta, mužný, moudrý a silný." Vypadá to, že mi Pattinson umí číst myšlenky. "Postupem času se tyhle sny staly specifičtější. Myslel jsem si, že bych se mohl stát dobrým politikem. Proč? Protože to všechno vypadalo jako dobrá legrace - jednání s lidma, řešení konfliktů, vytváření proslovů. Kdybyste tak věděli, jaké politické proslovy jsem psal! Jaké hádky jsem vyvolával! Můj soupeř byl v debatách v háji hned od začátku…

Pak jsem se začal zajímat o hudbu. Samozřejmě ji nedělám profesionálně jako moje sestra Lizzy (má vlastní kapelu a její CDéčka patří k nejprodávanějším v UK), ale pořád ji beru dost vážně. Někdy si myslím, že v příštím životě budu klavírista. Představte si to: písečná pláž a já hraju na křídlové piano. To jsem já. Hudba je vždycky někde blízko. Na piano jsem hrál od čtyř let, na kytaru od pěti. To je důvod, proč mám rád tolik odlišných hudebních žánrů - jediný žánr, ke kterému nejsem připravenej se vrátit, je rap. Ale pořád je tu takový prostor "když ne hudba, tak cestování a knihy".

Líbí se mi žít po hotelích, chodit po ulicích, být na místech, kde se sdružují lidi. Hodně míst mám v hlavě s něčím spojená: New York s Brooklynem, Paříž s deštěm a chladem (a nehádejte se se mnou, jsou to moje asociace!), Londýn s velkým počtem Rusů a Rusko s Bulgakovem a Nabokovem."

Budu upřímná, v tuhle chvíli jsem vzala iniciativu rozhovoru do svých rukou a najednou se z něj stala rychlá přednáška historie ruské literatury, při které mi Robert neustále kladl otázky a měl připomínky. Ale čas je čas a já musela položit hlavní otázku. "Které zásady jsou pro tebe v životě důležité a je něco, co bys rád změnil?"


"Oh, moje zásady jsou velmi prosté - být upřímný sám k sobě, míň o sobě přemýšlet a být milý k lidem. Rád bych změnil hrozně moc věcí - úplně bych se vzdal jídla z fastfoodů a dělal hudbu na pláži… To si pamatuješ, že jo?"

* 1000 životů - jedno motto kampaně Dior Homme
** Postava Dior Homme - Homme ve francouzštině znamená "muž", dalo by se tedy použít i Muž Dioru Homme

Za překlad díky RobPattinson!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama