Rozhovor se Sport & Style France - část II.

5. října 2013 v 17:33 | Ajjinka |  Rozhovory
A je tady druhá část rozhovoru pro francouzský magazín Sport & Style, která se objevila v tištěné verzi. Řekla bych, že je o hodně zajímavější, než část první, kterou si můžete přečíst zde. Rob mluví o Davidu Cronenbergovi, Romainu Gavrasovi, fotbalu, boxu a britské invazi. Celkem příjemný rozhovor, který stojí za přečtení :)


Byla tvá účast v reklamě nějaké značky, kterou jsi natočil pro Dior s Romainem Gavrasem, způsob, jak změnit tvou image v oku veřejnosti?
Rob: Doufám. Tohle dobrodružství bylo velmi zvláštní. Nikdy bych si nepředstavoval, že budu natáčet pro nějakou značku. Každopádně to rozhodnutí bylo snadné a nikdy jsem o něm nepochyboval. Bylo to tak snadné, protože pro mě ten fakt, že sdílíme stejné nápady a ambice, hodně znamenal.


Romain Gavras si velmi pochvaloval tvé zapojení do projektu a to, jak jste si sedli…
Rob: To je důvod, proč jsem do tohohle projektu chtěl jít s ním od samého začátku - protože jsem věděl, že se zapojí stejnou měrou. Z reklam vždycky cítíte takové nepohodlí, takový ten odstup mezi režisérem a herci, mezi produktem a herci, mezi reklamou samotnou a jejím publikem… To jsem nechtěl. V Romainově práci je život, krev a pot. Syrovost, které se můžete skoro dotknout. Nebyla žádná šance, že bych byl ten chlápek, co jen pózuje, ale všechny zásluhy by měly směřovat k Romainovi. To on je ten, kdo vyvolal a inspiroval tuhle opravdovost.

Naprosto mu důvěřuješ?
Rob: Rozhodně. Jakmile jsem ho potkal, líbil se mi jeho přístup. Byl trochu rezervovaný, neřekl hned ano, chtěl mě nejdřív poznat. Řekl mi, kdo je a co by chtěl udělat. Já to chtěl stejně tak, byli jsme na stejné vlně. Ale pořád jsme byli opatrní, protože díky nedorozumění mezi režisérem a hercem může vzniknout pěkná ohavnost. Naprosto jsem mu důvěřoval. Ve smlouvě jsem měl napsáno, že mám poslední slovo v tom, co se bude točit, ale nikdy jsem toho nevyužil! Chtěl jsem, aby Romain předvedl to, co ho napadlo, aby to byl jeho film.

Takže žádné obavy…
Rob: Žádné, což bylo úžasné. Většinou, když pracujete s velkými společnostmi, máte všechno přesně vypsané ve smlouvě, tady to tak nebylo a nikdo neměl důvod se strachovat.

Co by byla americká kina bez britských herců?
Rob: To je pravda! Je to neuvěřitelný, že? Britové nebo Australané. Nebo Kanaďané! Ti je taky štvou (směje se). Když jsem poprvé přijel do Hollywoodu, bylo nás tu jen pár a lidi se snažili napodobovat náš přízvuk. Dnes už jsou spíš jako 'Jdi domů!'. Jsem vážně zvědavý, jak se to bude dál vyvíjet.

Možná jde o záležitost jiné kultury a o bohatší herecká prostředí…
Rob: Přesně. Profily britských herců se za posledních pár let hodně změnily. Všichni herci pochází ze střední třídy a k divadlu se dostali na soukromých školách. Ještě pár let zpátky pocházeli z velmi kulturního prostředí, protože získávali stipendia od vlády. Teď je to jinak. Pokud chcete být hercem v Anglii, musíte mít potřebné prostředky, jinak je to velmi složité.

Když se podíváme zpátky na tvou kariéru, přijde nám, že jsi něco hledal? Jsi ambiciózní?
Rob: Ano. Když děláte jeden Twilight film za druhým, zajímá vás, jestli někdy budete dělat i něco jiného. A pak pracujete s Cronenbergem nebo někým jiným a uvědomíte se, že můžete hrát role, o kterých jste dřív ani nepřemýšleli. Musíte přijímat své šance.

Co tě u Cronenberga, se kterým znovu spolupracuješ, láká?
Rob: Pro začátek je to neuvěřitelně inteligentní člověk. Pak je to umělec s komplexní celistvostí, který nikdy nevytvořil film ze špatných důvodů a už vůbec ne kvůli penězům. Je to čestný chlap. Každý na place to cítí a on je navíc jedním z posledních, kdo pořád postrkuje hranice, kdo pořád hledá - a to je skvělé. Podařilo se mu udržet si svou vášeň a zvědavost neporušenou.

Co ty a sporty? Jsi pořád fanoušek Arsenalu?
Rob: Ano, i když už se nedívám na zápasy první ligy, protože běží v Kalifornii moc brzy ráno. Poslední dobou jsem se hodně začal zajímat o boxování, rád se dívám na kategorie v lehké váze: střední, velterovou, lehkou velterovou a taky muší.

Co se ti na boxu líbí, je to tou choreografií?
Rob: Ano, rozhodně. Není jiný sport, kde porážka může být tak hrozná a bolestivá. Je to sport, děsivá disciplína, kde čest zaujímá velké místo. Je to krásné, opravdu.

Myslíš, že by Arsène Wenger (manažer týmu) měl zůstat v čele Arsenalu?
Rob: Ano, vždycky jsem ho měl rád, ale časem… nějak přinesl strach z vítězství.

To zní spíš hodně francouzsky…
Rob: Souhlas. Arsenal je pravděpodobně jediný tým v první lize, který hraje jako francouzský tým. Spíš se zabývají tím, aby hráli elegantně, než aby se snažili vyhrát! Nevyhrajeme, ale aspoň budeme hrát pěkně…

A kdyby vás třeba zajímalo, jak přesně vypadají váhové kategorie, které Rob sleduje:
  • střední - nad 69 kg do 75 kg
  • velterová - nad 64 kg do 69 kg
  • lehká velterová - nad 60 kg do 64 kg
  • muší - nad 49 kg do 52 kg
Za překlad do angličtiny patří velký dík RobPattinson! :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama