Rob pro Premiere

6. května 2014 v 21:17 | Ajjinka |  Rozhovory

Uh! Je tady slíbený překlad nového rozhovoru pro francouzský magazín Premiere! Jde po dlouhé době o opravdu velmi zajímavý rozhovor, který si určitě musíte přečíst. Rob mluví o milostné scéně v Maps to the Stars, o útoku much, tajemném projektu, který pro něj připravuje režisér Harmony Korine nebo o The Lost City of Z, ve kterém si zahraje společně s Benem Cumberbatchem. Btw. Myslím si, že jedna otázka o The Rover, určitě poznáte, kterou myslím, nám bude pořádně dávat smysl až po zhlédnutí filmu... Tak, jen do toho a nezapomeňte se podělit o své dojmy! :)

14. duben 2014. Uplynulo čtrnáct minut od doby, co Robert Pattinson zmizel v jedné z místností tohoto obrovského skladiště, které se přeměnilo ve fotostudio, aby si nechal udělat svůj make-up. Když konečně vyleze, jeho tvář je pokryta černou a bílou barvou, která za pár chvilek zmizí, když mu do tváře vychrstneme litry vody a barevných energy drinků. Je víc než jasné, že idol teenagerů z Twilight ságy je úplně pryč. Nahradil ho herec, který je čím dál víc fascinující, a umělec, jehož filmografie začíná být skutečně působivá. Od začátku roku natáčel s Wernerem Herzogem (Queen of the Desert) a Antonem Corbijnem (Life), k nimž brzy přidá režiséry Harmony Korineho a Jamese Graye (The Lost City of Z). Po tom, co tu v roce 2012 představoval Cosmopolis, se vrací zpátky do Cannes se dvěma filmy: Maps to the Stars, což je další spolupráce s Davidem Cronenbergem, a The Rover, nový film australského génia Davida Michôda (Animal Kingdom, 2011), western, ve kterém Pattinson, více než kdy jindy, dokazuje, že budoucnost patří jemu.

Premiere: Před dvěma roky jsme tě nechali v zadní části limuzíny v Cosmopolis a zase jsme tě v ní našli v dalším filmu Davida Cronenberga, Maps to the Stars. Udělal to schválně?
Rob: Možná pracujeme na trilogii, která se motá kolem limuzín… Nevím, jestli se tak rozhodnul vědomě nebo ne.


Premiere: Taky jsi v obou filmech spal s uznávanou herečkou…
Rob: Ta scéna s Julianne Moore byla vážně vtipná. Akorát jsme se poznali a hned jsme ji museli točit.

Premiere: Stejně tak to bylo s Juliette Binoche, když jste natáčeli milostnou scénu v Cosmopolis. Je to nějaký tvůj způsob, jak vítáš herečky na place?
Rob: Vzpomínám si, jak jsem byl s Juliette těsně předtím, než jsme tu scénu točili. Dávala mi radu: "Vybírej si exkluzivní projekty a natáčej inteligentní filmy." A pak hned David zakřičel "Akce!" a my na to v autě vletěli jak zvířata. Velmi exkluzivní, to se musí nechat… (směje se). U Maps to the Stars k tomu všemu bylo neskutečný vedro. Šíleně jsem se potil a obrovský kapky potu mi stékaly po čele. Vždycky, když ta kapka chtěla spadnout dolů, jsem se snažil, aby neskončila Julianne na zádech. Bylo to komický. Po chvíli se ustaraná otočila mým směrem a zeptala se: "Jsi v pořádku? Nemáš panický záchvat?". Byl jsem zadejchanej, totálně promočenej, zatímco ona vůbec nic.

Premiere: Nevypadá jako ten typ herce, co by do toho nešel naplno.
Rob: Přesně. Je to můj vlastní pot, který vidíte na plátně. V The Rover byly mým problémem mouchy. Nikdy jsem nic takovýho neviděl. Pořád jsme byli pokrytí falešnou krví, a jakmile jsme vylezli ven, začalo nás obklopovat padesát much. Celej den, nechtělo to skončit.

Premiere: Okouzlující stránka australského vnitrozemí.
Rob: Opravdu jsme ten film točili uprostřed ničeho. Většina lidí, kterou ve filmu uvidíte, byla najatá přímo v den natáčení, třeba ten malý chlápek, co prodává Guy Pearceovi zbraň, pak odchází a reptá u toho "Kurva, kurva, kurva!". Vážně takový byl. Taky tam byl jeden chlap s takovým šíleným výrazem, kterého viděli v obchodě. Našli ho, když se tam byli podívat. Přišel pak do natáčecího domu, protože si myslel, že je opuštěný, a stanul tváří v tvář s tím chlápkem a jeho manželkou, kteří byli nazí - později zjistili, že to byla nudistka.

Premiere: Jednou z kvalit filmu je jeho minimalizmus. Bylo to tak už ve scénáři?
Rob: Ano, ten dojem pustoty pocházel ze scénáře, který mě zasáhl svou "lačnící" stránkou. Film sám o sobě je velmi holý, ale dokáže si vytvořit svůj vlastní pozemní svět. Což je přednost, která mi svým způsobem připomněla Cosmopolis.

Premiere: Tenhle film se bere jako zlomový bod tvé kariéry. Jednou jsi nám řekl, že ti "dodává koule." Stále se zvětšují?
Rob: Když děláte na blockbusteru, přispíváte obsazení, aniž byste věděli jak. U malých filmů, na kterých dělám teď - a to pravděpodobně kvůli jejich ambiciózní stránce -, mi připadá, že něco doopravdy vytvářím. Je to mnohem víc hmatatelné. David Michôd mě nechal, abych si v The Rover zkusil hodně odlišných věcí - třeba jako mít zkažený zuby nebo mít vzadu vyholenou hlavu, protože jsem si myslel, že to postavu udělá zranitelnější, když bude mít takhle vystavenej zátylek.

Premiere: The Rover zní jako nová fáze tvé kariéry. Přijde ti to tak?
Rob: Kdy mi poprvé přišlo, že na obrazovce vidím dospělého, bylo to ve chvíli, kdy jsem se viděl v reklamě Dior, kterou jsem natáčel minulý rok pod režií Romaina Gavrase. The Rover tenhle pocit potvrdil, stejně tak i film Life, který jsme točili s Corbijnem. Myslím, že mám víc sebedůvěry a tyhle výběry do Cannes hodně pomáhají. Po letech zaškatulkování s Twilight bylo moje ego trochu potlučené.

Premiere: Vidíš tenhle festival jako poctu?
Rob: Ani nemáte ponětí… Je to obrovské uznání. Dlouhou dobu jsem chtěl role, aniž bych doopravdy věděl, jestli je budu schopný zahrát. Teď se cítím připravený vzít to riziko a ty role přijmout.

Premiere: Dva roky zpátky jsi nám říkal, že se zoufale snažíš zkontaktovat Romaina Gavrase. Konečně jsi uspěl.
Rob: Tahle Dior reklama byl jediný způsob, kterým jsem ho mohl úspěšně kontaktovat. Řekl jsem si: "Teď mi konečně odpoví.". Trochu mi přijde, že jsem si ten telefonát vykoupil… (směje se).

Premiere: Odkud vzešel nápad, abys v reklamě vypadal jako mladý Belmondo?
Rob: Od Dioru, dokonce i ten originální koncept byl mnohem víc sofistikovaný. Hodně jsme toho během natáčení měnili. Způsob, jakým Romain spolupracuje se svým kameramanem, tomu dodal tenhle velmi živý výsledek. Musíte vědět, že tu část, kde řídím na pláži, jsme ve skutečnosti neměli dovoleno natáčet. Romain to natočil v sedm hodin ráno a nepřestával křičet: "Honem, ztrácíme světlo!". Jaký světlo? Bylo sedm ráno! Písek byl mokrej, auto se v něm zasekávalo. Takže jsem musel řídit stokilometrovou rychlostí se dvěma modelkami na zadní sedačce, zatímco Romain řval: "Ztrácíme světlo! Ztrácíme světlo!". Nikdy bych nečekal, že se v podobné reklamě uvidím, ale musím přiznat, že to byla opravdu pozitivní zkušenost. Dior nám dal neuvěřitelné množství svobody.

Premiere: Během našeho posledního rozhovoru jsi nám řekl, že jedním z tvých snů je spolupracovat s Jamesem Grayem, což se brzy uskuteční. (Pattinson bude brzy natáčet po boku Benedicta Cumberbatche The Lost City of Z)
Rob: Znovu posunuli natáčení, tentokrát na leden, už z toho čekání začínám být unavený. Bude se natáčet v Kolumbii, bude to hustý. Mezitím budu možná natáčet něco s Harmony Korinem, se kterým jsem toužil pracovat od doby, co mi bylo sedmnáct, stejně jako s Jamesem Grayem. Pořád se ho ptám, o čem ten film bude, ale nechce mi to říct.

Premiere: Právě sis do svého resumé přidal Wernera Herzoga!
Rob: To jsem vůbec nečekal. Je to velmi malá role, ale zbožňoval jsem spolupráci s ním. Je jedno, jaké je téma hovoru, vždycky bude mít v zásobě nějaký nepravděpodobný příběh nebo anekdotu. Natáčeli jsme v době, kdy byl znovu otevřen případ Amandy Know (Američanky, která byla obviněna ze zabití své spolubydlící v Itálii) a Herzog nám opravdu navážno řekl: "Viděl jsem dokumenty, které veřejnost nikdy neuvidí, a garantuju vám, že je vinná." (směje se). Jak je vidět, vůbec jsem mu nevěřil.

Premiere: Jsi pořád u paparazzi tak populární nebo ta hysterie opadla?
Rob: Zlepšuju se v tom, že nejsem vidět. Když jsem byl naposledy v Londýně, nebyl jsem vyfocenej ani jednou. Můj nejlepší kámoš mi řekl: "Příště, až tě zase budou fotit, vzpomeň si na tyhle chvilky, kdy tě nechali na pokoji. Nemysli na to jako na prodloužení všech těch let, co tě pořád fotili, ale jako na ojedinělou událost.". Má pravdu. Předtím jsem občas šílel z toho, když mě na ulicích fotili. Je to jiné, když jste chlap, protože to není jen napadení vašeho soukromého života, ale také je tím zesměšňována vaše mužnost. Stojíte tváří v tvář s chlápkama, kteří vás fotí, světu je to úplně jedno a vy s tím nemůžete nic udělat… Byly chvíle, kdy jsem je chtěl doslova zabít. Od té doby jsem se zklidnil. Aspoň myslím, ale může to být jen tím, že se to neděje tak často. Co je na tom úplně špatně, je to, že mojí prací je dostávat peníze za předstírání, že jsem někdo jiný. Jak to pak veřejnosti může přijít věrohodné, když jsem každej den vyfocenej v bulvárních plátcích, jak nakupuju?

Premiere: Takže jsi skončil u dovozu jídla do domu?
Rob: Ne, každej den si objednávám pizzu od Domina (směje se).

Premiere: Často sledujeme herce, jak přijímají velké filmy mezi těmi nezávislými, protože je to prý nezbytné, aby mohli dělat na těch více "uměleckých" projektech. Ve tvém případě to vypadá, že ses rozhodl velké studiové filmy opustit…
Rob: Ano, protože nevěřím tomu, že si mezi velkými a malými filmy musíte vybírat. Veřejnost nezajímá, jestli děláte "velký" nebo "malý" film. Lidi vás prostě chtějí vidět v dobrým filmu. Někteří herci se pohybují z jednoho velkého filmu do druhého, až to jednoho dne skončí. A pak skončí bezmocní: "Nerozumím to, hrál jsem svůj part.". Až na to, že tady nejsou žádná pravidla. Všechno se může kdykoliv zhroutit. Výhodou toho, kdyby se to stalo mně, je to, že si vždycky můžu vydělat stovky dolarů tím, že rozdám autogramy na nějaké Twilight akci (směje se).

Premiere: Jak dlouho podle tebe potrvá, než se Hollywood rozhodne udělat remake ságy?
Rob: To netuším. Myslím, že éra upírů skončila, nepřijde vám? Je to zvláštní, pár dní zpátky jsem s někým vzpomínal na natáčení jedný scény z Twilight. Myslím, že je to ta scéna z posledního filmu, kdy se Bella probudí a uvidí Edwarda, trochu jako zjevení. Měsíc jsme natáčeli v Kanadě v neuvěřitelné zimě, skoro jsem z toho začal mít deprese, a jediná věc, díky které jsem se cítil líp, byla ta, že jsem si každé ráno dal snídani u McDonalda. Po těch čtyřech týdnech v tomhle režimu přišla chvíle natočit tuhle scénu - já na sobě měl bílou košili a světlo mi svítilo do zad. Když jsem hned po tom viděl tu scénu, uvědomil jsem si, že se daly vidět moje čerstvě nabytý špeky na bocích. Nedávno jsem film viděl v televizi, pořád tam jsou.

Premiere: Jsem překvapený, že po těch letech máš pořád nějaké anekdoty o Twilight…
Rob: Když si pomyslím, že první film měl premiéru před šesti lety a já tu roli dostal v roce 2007, připadá mi to šílený. Větší část mých dvacátých let se soustředila právě na to. Když vyšel druhý film, pochopil jsem, že to zabere minimálně deset let, než se budu zase cejtit sám sebou a pohnu se k něčemu jinému.

Premiere: Dva filmy, které představíš v Cannes, dokazují, že to zabere méně než deset let.
Rob: Jsem opravdu nadšenej z představy, že se na festival zase podívám. Byl bych rád, kdyby do Cannes byly vybrány všechny mé filmy. Zatím se tam všechny tři, co jsem natočil po Twilight, dostaly. A já udělám všechno, co můžu, abych toho docílil.

Za překlad do angličtiny patří velký dík ThinkingOfRob :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marcelle Marcelle | 7. května 2014 v 7:43 | Reagovat

Díky Ajji, skvělej rozhovor ;-)

2 Pomerancikk Pomerancikk | 7. května 2014 v 21:35 | Reagovat

Ajjinka, díky za taký dlhý článok, muselo to dať práce... vždy rada čítam, keď herci popisujú natáčanie... len tie fotky sa mi až tak nepáčia...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama