Rob pro The Daily Beast

13. června 2014 v 19:43 | Ajjinka |  Rozhovory

Tohle byla trochu překladatelská sebevražda, co se délky týče, ale... Vím, že to píšu celkem často, ale tenhle rozhovor opravdu stojí za přečtení. Je chytrý a vtipný. Rob mluví o spoustě věcech, které vás budou určitě zajímat. Je prostě skvělej! Krásná slova o Twilight, ujasnění drbů o jeho roli v rebootu Indiana Jonese a samozřejmě o The Rover (třeba o tom, že jeho bratranec byl víceméně předlohou Reye)..

"Mezi každičkým filmem zapomenu, jak hrát."

Řekl jsi, že jsi za roli Rey opravdu moc bojoval. Proč?
Rob: Poslali mi scénář a já si špatně přečetl e-mail. Myslel jsem si, že je to nabídka. Byl jsem jako: 'Wow. Vím přesně, jak tohle udělat - a nikdy mi nic takovýho nikdo nenabídnul!', takže jsem hned zavolal mýmu agentovi a říkám mu: 'Chci to natočit! Chci to natočit hned teď!'. Chtěl jsem už několik let zpátky spolupracovat s Davidem Michodem, ale můj agent najednou povídá: 'Ne, je to jen konkurz. O čem to mluvíš?' (směje se). Hned mě polila hrůza. Podělal jsem v podstatě všechny konkurzy, na kterejch jsem kdy byl.

Co jsi udělal?
Rob: Prostě jsem si uvědomil, že tu roli musím dostat, takže jsem do příprav vložil obrovskou spoustu času - pracoval jsem na tom mnohem víc, než na předchozích konkurzech.


Co myslíš tím "pracoval mnohem víc"? O jaké námaze tady mluvíme?
Rob: Procházel jsem si to tak deset hodin denně, po dva tejdny.

Páni.
Rob: Totálně obsesivně, až se mi o tom i zdálo a tak. Vlastně ani nevím, co jsem přesně dělal - prostě jsem na to neustále myslel.

Hádám, že se to vyplatilo.
Rob: (směje se) U většiny konkurzů to neprobíhá tak, jako byste dělali přímo ten daný film. Prostě děláte konkurz. Ale v tomhle případě to bylo, jako bych přímo natáčel ten film v něčím domě. Úplně.

Řekl jsi, že ti obvykle nejsou nabízeny role jako je Rey. Jak to?
Rob: Role malých podivínů. Je tu tak pět nebo šest herců, kteří si je pro sebe poslední roky syslili (směje se). Nejsem si jistej, kam jsem byl zařazenej já, ale nebyl jsem zrovna součástí skupiny, který nabízej podivný postavy. Slabý a zlomený. Řekl bych, že jsem asi nepůsobil jako jeden z nich.

Co pro tebe bylo při vytváření The Rover největší výzvou?
Rob: Ani nic. Ještě předtím, než jsem tu roli dostal, jsem měl jasno v tom, jak ji chci zahrát. Jediná divná věc byla vejít do místnosti, kde probíhal konkurz, a být jako 'Dělám tohle úplně špatně? Nemám tušení.'. Chvilinku jsem panikařil. Ale jakmile jsem roli dostal, věděl jsem, jaký oblečení chci, věděl jsem, jak bude vypadat - věděl jsem všechno. Chtěl jsem někoho, kdo nemůže naplnit svoje emoce. Kdo pořád váhá mezi dvěma věcma. A taky někoho, kdo nikdy nepotřeboval přemýšlet a najednou ho poprvé nutí, aby uvažoval. V podstatě ztvárnit dospělé dítě. Přišlo mi to prostě tak správný, správný od úplnýho začátku.

Založil jsi své ztvárnění Reye na někom konkrétním?
Rob: Vlastně je trochu jako jeden z mejch bratranců (směje se). To oblečení, chůze.

Jak se natáčení The Rover lišilo od natáčení Twilight filmů?
Rob: Nemrzlo (směje se). Myslím, že je to ten největší rozdíl. Když jsou všichni nešťastní, protože mrzne... vždycky bych si radši vybral vařící horko australského vnitrozemí nad mrznoucí zimou.

Proč?
Rob: Zima lidi stresuje. Ve Vancouveru nebylo přes den tolik světla. A v tomhle případě bylo víceméně stejný počasí každej den. Nikdo vás k ničemu nenutí. Je to Davidův film a v něm jsou v podstatě jen dva lidi. Na nic nemusíte spěchat. Byla tam jen dvě ega, se kterýma se museli vypořádat.

Čím méně eg, tím lépe. Přetočme se zpátky: Co tě jako první vedlo k tomu, aby ses stal hercem - a co tě přimělo si myslet, že to zvládneš?
Rob: V šestnácti jsem se přidal do jednoho dramatickýho kroužku, protože se mi líbila holka, co tam chodila (směje se). Předtím jsem vůbec nehrál. Dělali zrovna na Guys & Dolls, nezpíval jsem, ale z nějakýho důvodu jsem v tom chtěl bejt (směje se). Dodneška nevím proč. Dělal jsem na týhle hře, pak na další, a pak jsem náhodou získal agentku. Myslím, že to bylo hlavně tím, že když někde vystupujete poprvý, stanete se na tom závislí. Pamatuju si, že jsem hrál v Tess z rodu D'Urbervillů, v tý věci od Thomase Hardyho. Dělal jsem tu scénu, ve které jsem praštil Tess do tváře. A jen pohled na lidi v prvních řadách, který zděšený zalapaj po dechu... Najednou váma projede obrovská masa energie. Vidíte, jak se na vás lidi dívaj a říkáte si: 'Páni! Takhle se na mě předtím nikdo nedíval!'

Je to zvláštní pocit. A jak jste starší, začnete to cítit sami od sebe. Uvědomujete si, že se můžete ztratit. Je to jako dělat hudbu - můžete natočit scénu a po ní si říct 'Vůbec se necejtím sám sebou.'. A nevíte, odkud se to bere. Je to docela hezký.

Odpoutat se sám od sebe je návykový pocit, že?
Rob: Ano. Dřív jsem pořád hrál a to bylo všechno, co jsem chtěl dělat - muziku, dostat se do bodu, kdy se vznášíte. Nevíte, jak se to stane, ale je to úžasný. A nemá to nic společnýho s publikem nebo někým jiným. Pravděpodobně pořád stojíte za hovno (směje se). Ale je to návykový a taky vzácný. Vždycky se snažíte o tenhle pocit.

Twilight byl pro tebe evidentně požehnáním. Ale jaké to bylo břímě?
Rob: Bylo tam hodně nenávisti. Upřímně ten odpor k Twilight nechápu. První film se všem líbil. A pak najednou... Nechápu, proč lidi najednou obrátili. Je tu hodně úspěšných ság, které všichni přijali. Ale z nějakýho důvodu tu byly všechny ty politické dohady kvůli Twilight. Lidi říkali: 'Oh, je to špatný příklad ženám.'. Bla bla bla. Jako bychom všichni byli banda pitomců. Takhle to my nepředstavujeme! Takhle si to vykládáte jen vy! Vůbec se nesnažíme dělat film o utlačovaných ženských postavách.

V hodně směrech se lidi rozhodli, o čem Twilight je, ještě dřív, než nad tím začali přemýšlet, a pak nás, herce, do tý myšlenky zaškatulkovali. Dokonce i ta věc se třpytěním. Dostalo se mi tolika kritiky za třpytění! Ale ve skutečnosti si nepamatuju jedinou chvíli, kdy bych se ve filmech třpytil (směje se). Možná vteřinu v prvním filmu. Jako opravdu? Všichni ti fanoušci jsou jako: 'Ty se třpytíš!' a já jsem jako: 'Fakt? To jste si tu vteřinu museli stopnout.' (směje se). Jde jen o tu představu třpytění se - lidi se z toho mohli zbláznit.

Ale zároveň zjistíte, že lidi, který vás nesnášej, můžou bejt neskutečně věrný. Jdou na všechny vaše filmy a pak vás pomlouvaj (směje se). To mi ani trochu nevadí!

A co umělecky? Dávala všechna ta Twilight mánie - ta kulturní posedlost kolem toho - lidem nepřesný pocit toho, kdo jsi, jako herec?
Rob: Nevím, kdo jako herec jsem. Zjistil jsem, že Twilight filmy byly pravděpodobně tou nejtěžší prací, na které jsem dělal. Máte tolik různých parametrů, jak ztvárnit svou postavu, a taky bylo pět filmů, ve kterých jsem byl pořád ten samej. Bylo to vážně těžký. Jako když se snažíte napsat haiku.

Udělal z tebe Twilight lepšího herce?
Rob: Jo. Je to divný, protože recenze se zhoršily.

Ale teď děláš filmy jako The Rover - temnější, hlubší, více umělecké filmy - přijde ti, že se snažíš uniknout od Edwarda Cullena?
Rob: Ne, vůbec ne. Nikdy jsem ani o všech těch Twilightech nepřemýšlel jako o jednom. Pro mě to byly samostatné filmy. Mezi každičkým filmem zapomenu, jak hrát... (směje se). Ale vždycky jsem si myslel, že nic není zadarmo. Dostanete hromadu peněz. Otevřou se vám nové možnosti. Nějak za to musíte zaplatit. V mém případě třeba tím, že si musím naplánovat, jak přejdu ulici, aniž by mě někdo chytil. Lidi si o mně myslí, že jsem jen to jedno... To je moje hlavní touha jako herce - aby nikdo nevěděl, kým jsem. Aby neměli žádný předsudky. Takže jasně, když se vaše postava stane kultovní, musíte se vyrovnat s tím, co jde v závěsu s ní.

Od Twilight pracuješ s osobitými filmaři: Werner Herzog, David Cronenberg, James Gray, Olivier Assayas, David Michod. Proč? Je to tvůj způsob, jak lidem ukázat, že nejsi jen "to jedno"?
Rob: Tohle jsou lidi, který jsem zbožňoval od doby, co jsem byl teenager. Je to skoro jako vtip, když s nima teď pracuju. Jsou to taky ti, kteří z herců dokázali vytáhnout takový výkony, že mě to donutilo chtít být hercem. Především James Gray - věci Joaquina (Phoenixe), které s Jamesem vytvořil. Ten chlap z lidí fakt dokáže dostat pozoruhodný výkony. A Harmony Korine taky. Opravdu to limituje šanci, že něco pokazíte. Vážně si myslím, že ve filmech Wernera Herzoga a Harmony Korinea nemůžete nic zkazit. Nenechají projít jen tak ledacos. Vezměte si Cronenberga. Režíruje 45 let, zatímco dnešní režiséři mnohdy končí po svém druhém filmu.

Když mluvíme o Cronenbergovi. Jednou jsi řekl, že Cosmopolis "posílil" tvé "představy o hraní". Jak?
Rob: Donutilo mě to uvědomit si, že vůbec můžu hrát v takovejch filmech. Během Twilight se mě hodněkrát ptali, jestli se bojím toho, že budu zaškatulkovanej ve stejnejch postavách. A jo, pravděpodobně jsem se bál. Pak mě obsadil do Cosmopolis, kterej byl tak jinej od toho, co jsem do tý doby dělal. Řekl jsem si, že už bych se asi bát neměl. Osvobodilo mě to. Miloval jsem tu zkušenost - dostat se do Cannes bylo pro mě něco neskutečného. Prostě se snažím dostat se tam znovu.

Na které herce se podíváš a říkáš si: 'Takovouhle kariéru chci taky'?
Rob: Líbí se mi, co udělal Joaquin. Vždycky se dívám na jeho věci - byl pro mě tím, kdo mě nejvíc ovlivnil. V hodně směrech se mi taky líbí Guyova kariéra. On dělá pořád na australskejch věcech, ale já bych si připadal divně dělat na těch anglickejch. Připadám si pak nahej.

A co třeba někdo jako Jennifer Lawrence? Balancuje mezi dvěma studiovými ságami s mnoha velkými scénami.
Rob: Je úžasná. Je absolutně neuvěřitelná. Ale taky jsme oba úplně jiný typy lidí. Ona vypadá sebevědomě, zatímco já tuhle sebejistotu nemám. Ona září. Myslím, že můžete zapadnout do různých oblastí.

Tenhle drb pobíhá kolem, takže se musím zeptat. Budeš příštím Indiana Jonesem?
Rob: Ne (směje se). Teda... nevím. Bylo by vtipný, kdyby mi to najednou nabídli. To by bylo jako: 'No do prdele!' (směje se).

Takže tenhle drb se vůbec nezakládá na skutečnosti?
Rob: Ne, ne.

A co nějaký další slavná role Harrisona Forda: Han Solo?
Rob: Oh, ne. Myslím, že tyhle věci vymýšlí jen proto, aby na mě hodili špatnej dojem.

Špatnej dojem? Tohle jsou ty nejlepší postavy v historii Hollywoodu.
Rob: Doslova hned, jak se něco takového objeví, následuje dalších padesát článku s: 'TENHLE CHLAP? NEEEE! Je to debil!'

Jen pro zajímavost: Jsi fanouškem Hana a Indyho?
Rob: Stoprocentně. Každej je.

Ale to je prozatím všechno.
Rob: Správně.

Šel byl znovu do nějaké velké ságy?
Rob: Jo. Musel bych to nejdřív hodně promyslet. V hodně směrech jsou to víceméně jediný velký filmy, který se teď dělaj (směje se). Takže pokud nikdy nechcete dělat na studiových filmech, musíte si uvědomit, že budete dělat na Hvězdy nám nepřály 2 (směje se).

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alibaba Alibaba | 14. června 2014 v 9:22 | Reagovat

Není nad to, číst si tenhle blog u ranní kávy :-)
Díky :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama